Dolomity 2012

Letos oželíme část chodských slavností a místo opíjení vyrážíme za pořádným horským lezením do Dolomit. Odjezd je naplánován na sobotu a ještě v pátek nevíme kdo pojede. Původní plán byl: Já, Buf, Vojta, Kačka. Vojtěch se asi zalekl lezení v horách s amatérama a Kačka v pátek taky odmítá jedinečnou příležitost, a tak v sobotu vyrážíme pouze ve dvou. Cestu narušila snad jen cca hodinová výměna žárovky v autě, která se stejně nezdařila. Někdy kolem dvanácté večer přijíždíme do Cortiny a přespáváme hned u prvního parkáče co vidíme. Ráno nás vyhnala krutá zima ze spacáků, v noci tu bývalo kolem 7 °C což nás trochu překvapilo. Po rychlý snídani jdeme do krámu koupit nová lana a v knihkupectví sháníme průvodce a mapu. Vybaveni se vydáváme hledat Cinque Torri, které měl už buf vyhlídnuté několik měsíců poté co viděl fotku na lezci.

Mají zde být kratší(okolo 100 až 150 m) a zajištěnější cesty než ve zbytku Dolomit. Překvapivě ani moc nebloudíme a nacházíme příjezdovou cestu pod Cinqe, je zde ale závora a cestou se dá project jenom do 9:30 pak už nahoru jezdí jenom jeep za 5 éček. No nic zaparkujeme dole a bez matroše se vydáváme na výstup obhlídnout terén. Buf funí a nadává ale nakonec se nahoru taky vyškrábe (kdybys tolik nekecal pozn. redakce) ...:) U chaty si dáme pivko a obdivujem místní panoramata. Projdem bungry z první světové války a vracíme se dolů… na parkovišti potkáme autobusáka českého zájezdu, kterej nám doporučil spaní a prodal plechovky gambáčů…:) Drůhý den vyjíždíme k Cinqe Torri autem a jako první cestu vybíráme Finlandia(110m) za 7- . Začátek cesty docela jde, jištění opravdu zde není tak zlé a alespoň na štandech jsou nejty… Problém nastává, až ve třetí délce kde se Buf ztratí a naleze do těžkého místa(tak kolem 7+) a podsebou má pouze jednu starou skobu... ale jeto frajer hecnul se a s pomocí dvou frendů udělal novou variantu cesty…:) Na vrcholu je parádní výhled na Tofánu(3244m) a plán na další dny se zdá být jasný…:)

Ten den si ještě dáme Bergführer(132m) za 4+ na dolezení a přespáváme nahoře zašitý v lesíku. Na třetí den máme vyhlídnutou cestu Miriam(187m) za 5 ale po příchodu pod nástup zjištujeme, že se na cestu stojí fronta a tak vybíráme cestu Olga(100m) za 5+ z druhé strany věže . První délka je 40m sokol a jsou v něm pouze dva kroužky a pár skob.

Dolez je už docela v pohodě lehkým terénem. Odpoledne si vylezem původně plánovanou cestu a ten den máme splněno:) Další den máme v plánu konečně cestu Erste Kante(483m) za 5+ na Tofánu. Ráno rychle balíme a opouštíme tábořiště dřív než zavřou závoru na Cinque. Parkujeme u chaty Dibona a začínáme stoupat k nástupu. Cestou potkáme záchranářský vrtulník který sundaval lezce ze stěny, což nám morálu moc nepřidalo.

Asi po půl hodině, už celkem sedřený se doplazíme k nástupu, kde zjištujeme, že nás už dvě dvojky předběhly a tak si musíme vystát frontu. Zanedlouho přichází další skupinky a když odlézáme, tak je dole cca 15 lidí. Ale němci přednáma začali házet dolů docela slušně velký kameny a tak se všichní rozutekli :) Bohužel v cestě potkáváme jednu dvojku která se vracela, protože jednomu lezci kámen zlomil ruku. Zde už opravdu začalo pravé horské lezení, sedět ve štandu ze dvou v lepším prípadě tří starých skob takovou vejšku nad zemí byl opravdu zážitek.V celé cestě jsme potkali pouze jeden nýt a to ještě proto, že jsme nalezli do vedlejší :) Ten den ještě stíháme nakoupit vína v hodně předražený sámošce v Cortine a zaject se podívat na slavné TRE CIME. Jenže při příjezdu zjištujeme, že vjezd je zpoplatněn a navíc se nedá ani nikde před placenou zónou zaparkovat a tak znechuceně odjíždíme zpátky směrem do Cortiny. Po cestě nacházíme idelání místo na přespání.Postavili jsme zde stan a zapili to, že jsme přěžili naší první pořádnou cestu v Dolomitech... :) Další den máme v pládu rest day, což nám ani moc nevadí, protože stejně skoro celý den řádily bouřky.Tak odpočíváme v autě a vymíšlíme plán na zejtřek. Nakonec padla volba na cestu Costantini-Ghedina(628m) za 6- znova na tofánu. Už nám ani nevadí místní klasické jištění, ale když v jednom štanu ze tří skob sedíme ještě s dvouma italama tak s člověku nechce moc hejbat aby náhodou nějaká skoba nepovolila...:) Cesta nám zabrala 11,5 hodiny a sestup určitě další hodinu. Sedřeni se dobelháme k autu a přejíždíme na naše oblíbené tábořiště pod Cinque Torri. Ráno zjištuju, že mě bolý celý tělo a jsem rád, že se dostanu ze spacáku. Buf by chtěl ještě nějakou delší cestu, ale já protestuju a přemlouvám ho alespoň na sportovky. Dali jsme dvě cesty v místní sportovní oblasti uvařili oběd a zamířili zpět do čech...:)

Aktualizováno (Čtvrtek, 30 Srpen 2012 19:41)